• 1.Kapitola

ZAČÁTEK A KONEC 1.KAPITOLY, aneb jak to bylo doopravdy


Píše se únor 27.2.2020 den kdy se náš dlouholetý sen stal skutečností. Byl to den plný naděje, nadšení a takových těch nervózních motýlků v břiše. Byl to také den, který nás dělil pouze týden od Corona krize, a to co nás čekalo, se nám nemohlo zdát ani v tom nejhorším snu.

Začal souboj s časem, stihneme prostor předělat do doby, nežli budeme muset platit první nájem? Byla první vlna Covidu a spousty věcí se stávaly téměř nemožné. Všechno déle trvalo, obchody byly uzavřené a náš nový prostor byl v horším stavu, než jsme si mysleli. Mastnota byla doslova po celé kuchyni, špína, kam se podíváš, elektřina a její rozvody v zoufalém stavu, osvětlení bez zářivek. Pracovali jsme 16hodin denně, společně s dětma, které jsme ještě k tomu všemu měli z velké části doma, z důvodu uzavření škol a školek (nutno podotknout, že nám naše školka pomohla, jak to jen šlo a děti si brali průvodci alespoň na pár hodin ven, aby děti nemusely strávit tři měsíce uvnitř bistra). I navzdory všem průtahům a peripetiíím, jsme nakonec zvládli otevřít v rekordním čase 25.5.2020. Byli jsme nadšeni a plni očekávání.


První dva měsíce otevření to bylo skvělé, měli jsme zaměstnace, zákazníci chodili, všichni byli zvědaví na ten nový podnik v Břežanech. Neplánovali jsme točit ani velké pivo, ani mít spousty vystavených cedulí, kde se píše, jakou máme nabídku, nebo třeba denní menu, tak jako konkurence. Divili jsme se, proč mají někteří dokonce klouzavé otevírací hodiny podle počasí, nechápali jsme, óóó jak my jsme byli naivní: "my přeci budeme jiní", říkali jsme si. Až čas nám ale ukázal, jak je podnikání v Břežanech specifické.


Léto bylo doslova tragické, co se tržeb týče. Bublina prvotního zájmu splaskla a nastala tvrdá realita podnikání. Tímto obdivuji všechny podnikatele, kteří se vydali touto cestou, skočili do neznáma a přijali odpovědnost za vlastní činy. Spousty lidí z Břežan odjelo na dovolené a "turisti" kteří nás neznali k nám chodili jen velice pomalu. Základní poučka je, že rozjet gastro podnikání trvá cca jeden rok, takže jsme měli mít finanční rezervu zhruba na tuto dobu. Jenže začátkem léta, kdy nám klesly tržby na tragické minimum, se i náš budoucí společník vylekal a utekl i s finanční rezervou, která nás měla držet v klidu a pohodě na začátku již tak křehkého podnikání. Interními problémy s kuchaři, kteří chtěli spousty peněz za něco, čemu říkali vaření, vás ani nebudu zatěžovat. My jsme to ale nevzdávali a bojovali dál.


V září a začátkem října tržby stoupaly a bistro se nám krásně začalo rozjíždět. Po stresujícím létě, kdy jsme každý den bezmocně seděli a sledovali přes online pokladní systém, zda máme nějakého zákazníka, to bylo osvěžující, nemuset něco takového konečně řešit. Pak ale měla přijít další výzva, sedmi měsíční lock down. Bylo to něco, na co nikdo z nás nebyl připraven a vůbec jsme nevěděli, jak se v dannou chvíli chovat. Ze dne na den jsme museli propustit všechny naše zaměstnance, až na jednoho jediného kuchaře. Uzavřeli jsme bistro a vytvořili okýnko, potýkali se s udáváním na policii, jelikož nám občas před okýnkem zastavilo pár zákazníků. Lidé byli citliví snad na všechno, co se vymykalo "normalitě", byla to opravdu zvláštní a velmi stresující doba.


Za dobu sedmi měsíců jsme vytvořili fungující výdejní okénko s obchodem o jednom zaměstnanci a naší podporou. Byly dny, kdy náš multi-tasking Zoltán zvládl opravdu vysokou tržbu úplně sám, a to vařil a zároveň připravoval nápoje. Díky vám všem, jsme byli tuto dobu vůbec schopni přežít. Bohužel ale, z majitelovi strany nepřišla žádná úleva, ani sleva na nájemném za jediný měsíc. Je nutno říci, že všechny gastro podniky, které jsme znali (mimo Dolní Břežany, abychom byli přesní) nějakou podporu ze strany majitele dostali. Vždyť za Covid nemohl nikdo z nás, byli jsme v tom přeci všichni spolu. Zvažovali jsme již tenkrát, že skončíme, jelikož s takovýmto přístupem majitele to v těžkých dobách pravděpodobně nikdy nebude fungovat. Nebyli jsme toho ale schopni, byl to náš sen, dali jsme do toho spousty úsilí a také peněz. RISKLI JSME TO! Běhém té doby jsme se bohužel ale, dostali do prodlení s několika nájmy. Majitel, pan Klápa, nám umožnil odklad těchto splátek nájemného.


Když v polovině května došlo k rozvolnění, začalo se nám dařit, byli jsme schopni platit nájmy aktuální, ale dlužné ne a ne dohnat. Někdy se nám povedlo zaplatit nájmy dva, někdy jeden a půl, někdy jen ten stávající. Pak ale přišla další rána v podobě nových omezení a katastrofální propady tržeb koncem září a začátkem října. Došlo k omezení vstupu zákazníků do vnitřních prostor a společnost se rozdělila na očkované a neočkované.

Během toho všeho, čím jsme si prošli, jsme si uvědomili, že doba se změnila a náš prostor je příliš velký, nemluvě o horentním nájmu, který je takřka neuplatitelný. Ekonomicky to prostě nevycházelo, ač jsme se snažili, co to šlo. Propustili jsme drahého kuchaře, vzali brigádníky na bar a Marcel, můj manžel, se stal naším novým kuchařem, i přesto, že to nikdy předtím ve skutečnosti nedělal. Táhli jsme bistro, regulérně otevřené šest dní v týdnu, ve třech, vyjímečně ve čtyřech lidech. Nikdy dřív jsme nezažili tolik vzestupů a pádů jako v této době. Naše manželství a celá rodina trpěla, drželi jste nás při životě ale vy, naši zákazníci, vaše milá slova a naděje, že v roce 2022 to bude lepší. S majitelem jsme řešili odevzdání sklepních prostor a zmenšení vrchní části bistra, tak aby to celé ekonomicky dávalo smysl a vše bylo na dobré cestě.


Koncem roku 2021, přesně 23.12 ale přišla rána, která nás naprosto šokovala, zastihla nepřipravené. Dostali jsme totiž VÝPOVĚĎ Z NÁJMU, jak jsme později zjistili, nebyli jsme ale jediní. Asi si umíte představit, jak vypadaly naše svátky... střídaly se nám nálady jako na houpačce a vůbec jsme nevědli, co budeme dělat.




Celý leden byl velmi zajímavým měsícem.

V první řadě jsme vymysleli, že bychom bistro přenechali někomu jinému, aby se nám vrátila alespoň nějaká investice. Po několika schůzkách, pan Klápa nakonec nesouhlasil. Měli jsme vážné zájemce Vietnamského původu, kteří provozovali "luxusnější" restauraci v Praze a okamžitě by si bistro vzali. Jiní zájemci většinou odmítli, když zjistili, jak vysoký nájem bistro má, nemluvě o tom, že fluktuace lidí po náměstí se velmi různí a liší dle počasí, což je také jeden z velkých problémů celé ekonomiky místa (stačilo, že šli zájemci na průzkum v několika různých dnech).

V druhé řadě jsme se společně vrátili k alternativě zmenšení prostoru, která nakonec dopadla tak, že nám v polovině ledna majitel překotně spodek "vzal" a začal ho rekonstruovat, na vrchní část nám ale řekl, že ji rozdělovat přeci jen nechce. Společně s námi, tuším dalším sedmi jednotkám, kterým dal koncem roku také výpověď, představil nové smlouvy. Později jsme všichni pochopili, že si na každém z nás něco našel, i přesto, že u někoho to byla skutečně malá drobnost, aby nám mohl poslat výpověď a dát nám nové smlouvy, které byly a stále jsou na hranici šílenství pro velké podniky, natož pro malé podnikatele, jako jsme my, Café Jamón, Sassyre, atd. Když začal postupně likvidovat jednoho po druhém, nám pořád tvrdil, že budeme o nové smlouvě jednat a že by byl rád, kdybychom v Břežanech zůstali.

Zhruba v polovině ledna jsme společně s majitelem seděli nad smlouvou, přičemž jsme se domluvili, že naše připomínky k některým, pro nás nereálným bodům, kupříkladu obratové nájemné, či stálá otevírací doba 365 dní v roce od 9:00 do 21:00 hod pro nás byly nepředstavitelné (s větším množstvím personálu, to prostě né a né ekonomicky vycházet), vezme v potaz a upraví v nové smlouvě. Nejdříve jsme měli uzavřít dodatek, který překlene období jednání o nové smlouvě, tak abychom v prostoru nebyli takříkajíc na černo. Součástí nové smlouvy měl být také splátkový kalendář starého dluhu. Po dohodě s naším právníkem, jsme ale začátkem ledna přestali platit nájem úplně, jelikož nám řekl, že výpověď z nájmu tímto způsobem i po dlouhých jednáních o zmenšení prostoru, nevypadá čestně a bůh ví, jestli se nás jen nechce majitel zbavit, bez jakéhokoliv odstupného za technické zhodnocení prostoru. My jsme ale pořád bláhově věřili, že nás tam majitel chce a smutně se dívali na Café Jamón a následně i Sassyre, jak po opravdu nehezkých jednáních s panem Klápou, museli náměstí opustit. Byli jsme tedy dohodnuti, právnička ze strany majitele nám zašle dodatek ke stávající smlouvě a novou smlouvu podepíšeme v zápětí, i s uznáním starého dluhu.


K našemu dalšímu překvapení se pan Klápa neozval měsíc a půl, i přesto, že se dušoval, že paní právnička již na dodatku pracuje. Všichni kolem nás se ptali, jak na tom jsme, zda alespoň my zůstaneme? A co my na to? Jen jsme krčili rameny a začali žít ze dne na den, a to doslova. Každý den jsme se ptali, budeme tady ještě zítra? Máme objednávat další zboží? A do toho se uvolnily veškeré Covidové restrikce na konci února a nám bistro začalo vzkvétat, konečně vydělávat reálné peníze po téměř dvou letech.

Pak přišla další rána, tahle už byla tou poslední. Po odmlce nám pan Klápa začal psát, že chce okamžitě splatit celý náš starý dluh, a to do druhého dne. Agresivita v sms a emailech se stupňovala. Měli jsme mu zaplatit všechny peníze a druhý den skončit na dlažbě, bez nové smlouvy? Snažili jsme se domluvit, ustoupili jsme z některých bodů ve smlouvě, ale přes některé prostě nejel vlak. Po několika dlouhých, častokrát nesmyslných emailech, kde po nás majitel začal chtít již i penále z nájemných v prodlení, i přesto, že jsme měli ústní domluvu o jejich splácení s podpisem nové smlouvy, na kterou jsme čekali od ledna, jsme napsali, že se pravděpodobně nikdy neshodneme. Napsali jsme, zda se můžeme domluvit o ukončení nájmu k 30.5.2022 a veškerému vyrovnání dluhu s promítnutím částky za technické zhodnocení celého prostoru.

Jak asi tušíte, několik dnů na to (lépe řečeno zase na svátky, ve Velký pátek), nám přišlo vyrozumění od právničky, že máme prostor opustit k 30.4.2022. Žádná odpověď, dohoda, nic, jen strohá a zbabělá komunikace skrze právníky, takhle jedná pan Klápa, majitel jednotek v Dolních Břežanech.


Důvodem, proč tohle všechno píši, je jen osvětlení skutečností. Nejedná se o vybíjení zlosti, ani očernění někoho jiného, on se o to postará sám:) Každý den si říkáme, že karmu máme jen jednu a podle toho se tak snažíme i chovat.

A jestli toho litujeme? Ani v nejmenším! Vše, čím jsme si prošli, nás neuvěřitelně zformovalo a posunulo dál, potkali jsme několik neuvěřitelných lidí, kteří ovlivnili naše životy a my zase ty jejich. Byla to úžasná jízda a za to moc děkujeme!

2. KAPITOLA? Ano, bez pochyb! Jen ještě nevíme kde, zda to bude v Břežanech, anebo třeba malý resort na Kostarice? Uvidíme, kam nás osud zavede. Každopádně se vám brzy ozveme:)


2 112 zobrazení2 komentáře

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše